Reklama
 
Blog | Vlastimil Blaťák

Olomoucké volby 2020: Proč narcismus Majerové Zahradníkové může vládnout kraji

Když loni ODSka vyloučila mladšího Klause, nynější olomoucká lídryně Zuzana Majerová Zahradníková jej ihned věrně následovala; vtipů na to téma proběhlo mezi lidmi nespočet, části ODSky se doopravdy ulevilo, vtipy ale stranou: Trikolóra je totiž tady, doopravdy existuje, a má potenciál být na české scéně velmi významným prvkem. Celý tento text bude spíš o Trikolóře jako takové, protože centralismus uskupení je velmi příznačný a regionalita nehraje až takovou roli – tím spíš, že olomouckou lídryní je Klausova obdivovatelka a první místopředsedkyně Majerová Zahradníková. Její vztah k nejvyššímu dokládá tato oficiální fotografie z facebooku Trikolóry; takhle obdivně se totiž dokáže tvářit pouze ZMZ, a prozrazuje tak o Trikolóře mnohé.

Je ostatně zajímavé sledovat mediální projevy Klause a Zahradníkové v té přibližně roční retrospektivě, a není to jen na okraj. Určujícím prvekm komunikace je totiž totální narcismus obou:

Reklama
  1. Klaus bezprostředně po opuštění ODS odhodil coby už nepotřebnou image stranického „odborníka na školství“; sice na to téma i dnes ještě občas něco řekne, avšak nepříliš; nutně vzniká dojem, že se chápal školského tématu jenom jakožto cesty nahoru, cesty k tomu „být vidět“;

  2. Mimořádně zajímavá byla už před rokem interpretace z úst jak Klause, tak Zahradníkové o tom, že „oni neopouštějí ODS, to ODS opustila ty správné hodnoty“. Dodnes je mi záhadou, proč se vedení ODSky beze slova odporu smiřuje s podobným argumentačním faulem, aby pouze od dvou odpadlíků vznikala „ta správná“ interpretace toho, co vlastně je (a vždy údajně bylo) hodnotami ODS. Z devadesátých let si pamatuji jinou ODS – svobodnou, otevřenou (někdy až moc, a taky všem, včetně všelijakých filutů) – ale rozhodně nebyla střihu mladšího Klause;

  3. Za oběma, za Klausem i za Zahradníkovou, jsou na sto honů cítit osobní ambice. Mladší Klaus se zkrátka neumí pokořit a smířit se s tím, že v žádném případě politicky nedosahuje formátu pana otce, a nadále se cítí být vyvoleným, Zahradníková zase trpí jiným rodinným prokletím: jak projevy její, tak projevy jejího bratra (nyní ve vězení) jsou mnohdy pouze upozorňováním na sebe za každou cenu, jak vizuálně, tak verbálními provokacemi, a to neustále, neúnavně, aniž by jim oběma – ale jí jako političce zvlášť – docházelo, že většina voličů nemá příliš ráda až takhle intenzivně „křičící“ typy (Všimněte si mě, všiměte si mě!!), a že je někdy na místě chovati se poněkud více tiše;

tak se loni tito dva tak dlouho hledali, až se našli, založili Trikolóru a vyrazili bránit normální svět. Lid se tomu nejprv smál, jenže žerty stranou, tohle není Úsvit, ani Mr. Bean v podání Miroslava Sládka. Tohleto je doopravdy.

Narcistní osobnost ve světle nabídky a poptávky

Ten důvod, proč nechává ODS mladšího Klause (svérázně) vykládat obsah pojmu „konzervativní“ a nijak se neohradí, nepřinese vlastní tezi, značí pouze neschopnost a nerozhodnost: ODS přešlapuje na místě, už léta, a neví, kudy kam. Po neveselém roce 2013 nejprve deklarovala vnitřní očistu, která ale nikdy neproběhla (minimálně na Olomoucku sedí všelijaké relikty minulosti ve vedení Vodáren doposud, k reálnému odstřihnutí nikdy nedošlo…), dnes nedokáže definovat sama sebe, kam jde, a proč: sama tak Klause se Zahradníkovou stvořila, protože ti dva pochybovat nepotřebují, a „mají jasno“.

Přítomnost narcistních prvků je jak u Klause, tak u Zahradníkové patrná na první pohled; lidem zvenčí, nefanouškům, to sice připadá úsměvné, avšak neradno tento osobnostní rys podceňovat – ten „konzervativní“ proud, který volá po „normálním světě“, zajištěném na věčné časy pádnou rukou vůdce, ideálně v uzavřených (tedy lépe kontrolovatelných) podmínkách národního státu, narcistní rysy vůdců doslova vyžaduje, přímo obdivuje, považuje je za žádoucí a správné, a tedy je i volí – výsledky Trikolóry tak mohou leckoho, kdo ji v době vzniku zesměšňoval, po volbách tuze překvapit. Kde je nabídka, je i poptávka, a určitý segment voličů si narcise prostě žádal. Je totiž třeba někoho obdivovat.

Přitažlivý atavismus Klause

Klaus je mistr interpretací, voliči mu to žerou, a konkurence není schopná se ohradit: tak jsme se třeba nedávno dozvěděli, že ODS vznikla u Klausů v kuchyni; Klaus přitom dokáže tuto informaci podat tak, že dokonale pohne dějinami: je tím de facto vymazáno, že za normalizace existoval nějaký disent, že bojovníky proti režimu zavírali do vězení a do uranových dolů, že studenti udělali lisopad, že bylo nějaké Občanské fórum, a že nebýt Havla s Kocábem a Horáčkem, dialog s KSČ a polistopadový vývoj by zřejmě vypadal mírně jinak, a že o rodině Klausů vlastně nikdo nevěděl a nikoho nezajímali; dějiny podle mladšího Klause prostě vznikly u nich v kuchyni a basta.

Ta jednoduchost (přestože manipulativního) sdělení přitom marketingově neuvěřitelně funguje. V pomyslném souboji o nacionálně zaměřeného voliče tak jednoznačně vede Klaus nad Okamurou (jakkoli se to nemusí projevit hned v prvních volbách) – namísto sáhodlouhých a uspávacích statusů SPD přináší krátká, voličům srozumitelná a „jasná“ hesla o tom „normálním světě“.

Nelze se přitom nezeptat, co to vlastně ten „normální svět“ má být. Sám si dovedu představit takových „normálních světů“ nekonečnou řadu, včetně toho, který jsem žil před deseti nebo dvaceti lety, i který žiju teď. V Klausově podání ovšem tento výraz znamená zřejmě nějaký romantický, jediný správný, sice jen kostrbatě definovatelný, ale zřejmě zanikající svět, který se Zahradníkovou ruku v ruce zachraňují; je to atavismus jako vyšitý, ale na voliče funguje perfektně. Přesně tím je totiž Klaus skutečně schopen oslovovat, poslat na místě přešlapující ODS hluboko pod pět procent a postavit se největším. Nevěříte? Tak uvěřte.

Co bude po volbách

Je vysoce pravděpodobné, že navzdory průzkumům Trikolóra ve volbách projde, a když ne v těchto, tak v těch příštích. Velmi výrazně. A pak se začnou dít věci. Léta vládnoucí partaje, ať už ve městech nebo na kraji, jsou prozatím zvyklé na to, že se strany typu SPD sice občas rétoricky projeví, v zásadě ale nepředstavují větší riziko; s Trikolórou to bude jiné. Klaus i Zahradníková jsou totiž nadáni tím, že je vyhodíš dveřmi, a oni se vrátí oknem; je otázka, jestli naprostá absence sebereflexe je v police pozitivum, nebo negativum. Pokud jde o sebeprosazení, pomůže jim. Ti se nenechají umlčet, a dokonce budou velmi hlasití – dokazují to nejen celou svou dosavadní hlučnou kariérou, ale i kampaní na Olomoucku, kdy jsou schopni se paraziticky sdílet i ve skupinách, jako je „Dopravní info Olomoucký kraj + 100 km“ a jiné (jestli to sdílejí oni sami nebo jejich příznivci je přitom podružné; jde o chápání světa v podání Trikolóry – nelze je jen tak vyhnat, zkrátka budou všude, i ve skupině věnované dopravním nehodám).

Už týdny provádějí na Olomoucku neúnavnou kontaktní kampaň, a ta skoro jistě přinese své ovoce.

Pokud patříte mezi voliče Trikolóry, gratulujte si – zmákli jste to.

Pokud ne, můžete si za to jenom vy – sami jste jim vyklidili pole.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama