Čím více se blíží další volební klání, čím více mají určité osoby pocit, že „musejí být slyšet“, tím spíše se mě na jednu stranu zmocňuje čirá deprese, na druhou stranu cítím, že je potřeba jim dobře poradit (kdo chce kam, pomozme mu tam). Zde několik rad, které mají za smysl jim nezištně, nez nároku na honorář za konzultaci poradit, jak na to.
1. Je potřeba se „vyhranit“, ale rychle. Zkuste si takhle nastudovat nějakou příručku politologie pro střední školy, a vylosujte si (ideálně ve věku 25 let), že jste vlastně liberál, nebo konzervativec, nebo národovec (chybějící si doplňte). Nemusíte mít za sebou žádnou životní zkušenost, úspěch, neúspěch, vůbec nic – stačí, když to máte trochu načtené. Na dvě tři základní poučky zkuste čistě racionalisticky naroubovat své „pevné názory“ na cokoliv a pište je úplně všude, kde vám něco otisknou. Pokud neotisknou, facebook snese všechno.
2. Natlačte se do skupin a komentujte druhé, buďte jako invazní druh. Pokud mrskáte status za statusem, a ono buď nic, anebo sbíráte pouze lajky stále stejného kolečka lidí, komentářů pomálu, zkrátka to nezafungovalo – objevte kouzlo skupin a zaplevelte komenty pod příspěvky těch, jejichž texty někdo čte. Budete se sice chovat echt paraziticky, ale paraziti v přírodě přežívají, tak proč ne vy. V diskusích samozřejmě musíte hájit své „pevné názory„, ale zase ne moc, aby se náhodou někdo nena*ral; nejste sami, kdo myšlenkové sterilitě přezdívají „jsem konsenzuální typ“;
3. Zdůrazňujte svoje (domnělé) schopnosti a klady. Nikdo jiný to neudělal, musíte vy sami o sobě (kdo říká, že nikdy nemasturboval – znáte to…). Já přece vím, že jste krásní, dokonalí, manažersky schopní, ale co víc, že vaší největší předností je přece skromnost, ale ostatní si toho zatím nevšimli – tudíž piště hlavně o sobě a zdůrazňujte to v každé druhé větě. To by v tom byl čert, aby si to nezapamatovali!
4. Hlavně hodně používejte řečnickou výzvu. Výrazy jako „pojďme společně dokázat„, „zamysleme se“ atd. jsou skoro povinná výbava vaší komunikace, pokud máte jinak v hlavě vymeteno. Většina voličů to stylistické zoufalství nerozezná, určitě vám to projde, a na mém jediném voličském hlasu stejně nesejde.
5. Pozor na fotky. Xicht by měl být úplně bez výrazu, aby dokonale zračil to, kým jste, povolen je pouze přiblbý úsměv a samozřejmě pevný pohled do objektivu. Podstatné je okolí – musíte se fotit s „mocnými“ svého volebního obvodu, aby aspoň někdo uvěřil tomu, že patříte do jejich okruhu.
Přeji hodně štěstí na 24. místě kandidátky a alespoň pár preferenčních hlasů.
