Studoval jsem facebook olomoucké SPD velmi podrobně. Několik hodin. Několik dnů. Pak několik týdnů. Zíral jsem na ty statusy a nemohl jsem se ničeho dobrat. O to víc jsem je stále zaujatěji sledoval. Týdny běžely, a já ne a ne přijít na to, co mě na tom přitahuje i odpuzuje současně. Proč na to vlastně pořád civím. A hlavně, proč na to bude civět i jiný volič.
S ohledem na to, že jde o krajské volby, je pro SPD příznačné, že v příspěvcích není ANI JEDNO regionální téma. Jsou tam migranti, Romové. Samozřejmě Česká televize. Že slušný člověk musí pracovat. Že chtějí zestátnit exekutory. Že nejsme západní, ale střední Evropa. Že musíme vystoupit z Evropské Unie. Že upíme pod diktátem Bruselu (konkrétně autor tohoto příspěvku by spíš úpěl pod diktátem z češtiny, ale to by bylo o jiném). Že islamisti. Že asi ještě i něco jiného. A každý ten příspěvek má asi kilometr textu. Většinou jsem je dočetl sotva do půlky a pak jsem usnul. Jak proboha jen analyzovat tak neskutečnou věc.
Kdo to píše, když ne Tomio?
Je veřejným tajemstvím, že prý alespoň část příspěvků na sociální sítě a projevů píše nikoli Okamura s Fialou, ale Michal Šmucr (pokud ne všechny). To je velmi zajímavá figura, Fialův obchodní partner a dlouholetý ředitel prostějovského gymplu, jehož obecnou „oblíbenost“ ilustruje historka, jak se toužil stát členem Rotary clubu: oni ho tam nechtěli, tak dlouho dostával při přijímacích řízeních samé černé kuličky, až se odebral do Olomouce, a tam už přijat tedy byl. Šmucr se v červnu letošního roku stal přes odpor části poslanců šéfem NKÚ, protože se ale dikce a délka příspěvků SPD od června nijak nezměnila, lze předpokládat pokračující spolupráci. Bádal jsem nad tím, co to vlastně vymyslel, až mě něco napadlo.
Čím je přitažlivá SPD
O obsah sáhodlouhých příspěvků tu přitom vůbec nejde. Co se týče migrantů nebo exekutorů, působí zveřejněné texty občas i jako takové náhodně generované odstavce; jedno na jaké téma. Česká televize, Brusel, pořád dokola. Jenže o tom to celé je.
Podstatou marketingu SPD je totiž právě délka a četnost příspěvků na sociálních sítích. Každý, kdo si stránku „lajkne“, je bezprostředně zavalen tunami statusů denně, videa Okamurových projevů mají stopáž téměř celovečerních filmů, psané příspěvky jsou ještě delší, a pokud čtenář nezvládne dočíst jeden status, vyskočí na něj mezitím i čtyři další; je to brainwashing jako vyšitý, vysloveně sektářská taktika vymytých mozků, které i přes zjevou absurditu sdělení ani nemají čas zavnímat jakékoli jiné informace. S SPD se budíš a s SPD i usínáš. U lapených dušiček se vytváří nikoli až tak souhlas, jako spíše závislost a víra.
Co říká wikipedie: Vymývání mozku nebo též brainwashing je původně teorie o existenci technik směřující k ovlivňování jednoho nebo více lidí tak, aby změnil svoje názory nebo chování, a to ve prospěch toho, kdo toto ovlivňování provádí. Nejčastější důvody této snahy jsou politické, náboženské a finanční, v moderní době jde i o problémy sexuální orientace. … Slovo brainwashing se rozšířilo v hovorové mluvě i na další významy jako převýchova (často nedobrovolná) ve smyslu indoktrinace nebo cílená změna názorů pomocí propagandy např. opakováním sdělení jako jediné pravdy při současném zamezení přístupu k informacím.
SPD samozřejmě nikomu nezamezuje v přístupu k informacím, prakticky je ale před svými věřícími trvale znevěrohodňuje, viz celý ten příběh o České televizi.
Idealizace guru alias vůdce, která je pro sektářský svět velmi podstatná, je mimochodem dalším z přítomných znaků: bez dalšího komentáře zkuste porovnat oficiální portrét Kim Čong Ila, nepřirozeně a zidealizovaně vyžehleného grafikem (jakkoli jeho reálný fyzický stav byl v posledních přibližně dvaceti letech života značně odlišný…), a vyretušovanou a zidealizovanou fotografii Tomia Okamury z všudypřítomných billboardů. Původně jsem chtěl použít pro srovnání i některé obrázky jehovistů z časopisu Probuďte se!, ale znáte to, autorská práva.
Pro pořádek všem věřícím Svědkům Tomiovým, kteří mě za tento text budou chtít sežrat zaživa:
-
Je to esej s prvky jisté nadsázky a obrazotvornosti, zjednodušený obraz za použití paralel;
-
Nikde v textu netvrdím, že SPD je sekta
-
Trvdím však, že nepochybně určité znaky sekty vykazuje.
Jak SPD dopadne a kolik hlasů jim sebere mladší Klaus
Věštění z křišťálové koule je mou zálibou, bohužel se většinou i trefím, takže: i s ohledem na výše napsané zůstane SPD na svém, protože věřící disciplinovaně nahážou, co naházet mají. Klausova Trikolóra navzdory převládajícím komentářům Okamurovi hlasy nebere, neboť cílí sice taktéž na nacionalistické voliče, přesto však na trochu jiný segment.
Jistě to ze svého hlediska podrobněji rozeberu v pokračování věnovaném Trikolóře, avšak letmo: je totiž rozdíl i mezi Okamurovou a Klausovou osobností. Zatímco Tomio Okamura se skutečně podobá spíš náboženskému guru, s čímž korespondují právě i jeho předvolební zidealizovaně krásné billboardy, Klaus mladší především trpí pocitem, že se musí vyrovnat otci, být nejchytřejší a názorově nejvyhraněnější, takže oslovuje trochu jiné publikum.
Okamura bere ty, kteří v něho věří. Klaus potom ty, kteří se mu obdivují. Je to jiná skupina.
Jako post scriptum dodávám, že při rozboru marketingových metod SPD nebylo nutné pozastavit se nad tím, kdo je vlastně v kraji lídrem.
