Krajské volby proběhnou už za necelý měsíc. Mimo jakoukoli pochybnost vyhraje ANO, tím ale jistoty končí: Je téměř jisté, že se vítězné uskupení bude sice stále pohybovat o řád výš, než ostatní subjekty, skončí ale přesto nějaký procentní bod pod celostátním průměrem, protože Oklešťkova exhibice se zajídá už úplně všem, včetně spolustraníků. Tím bude po volbách rozehrána velmi zajímavá situace, a bude ze všeho nejvíce záležet na tom, jak dopadne druhé, třetí a čtvrté místo.
Tam se bude lámat chléb; pokud Spojenci, Piráti a možná i ODS dokáží najít společnou koaliční řeč, nejspíš vymažou celého Oklešťka z povrchu země, a streamovací služby přijdou o „nejsledovanější pořad“ Dotazy hejtmanovi. V zásadě tedy existují dva scénáře, jeden nepravděpodobný a druhý pravděpodobný.
Co se zcela jistě nestane: Spojené síly vyšachovaly ANO
Na druhém, třetím a čtvrtém místě se (bez bližší predikce konkrétního pořadí) sešli ODS, Piráti a Starostové, a Spojenci (abecedně). ODSka pochopila, že je ve jménu civilizace a širší shody nutno zamlčet (když už ne se od nich výslovně odstřihnout) všechny protiekologistické a eurourážlivé výkřiky, mlčky souhlasila s deinstalací nejkřiklavějších trafikantů, vysvětlila lídrovi, že do Prahy se jezdit musí, a Piráti se Spojenci se dokázali domluvit. Po odstranění rozvětveného Oklešťkova příbuzenstva z možných i nemožných pozic se koalice dala do práce a během krátké doby dokázala neuvěřitelné: že totiž politika je služba, nikoli PR a fotografování se na facebook. Protože se v čele kraje objevili noví lidé, nadaní inteligencí a osobnostní zralostí, začali naplňovat vizi kraje takovou, jaká byla kdysi dávno zamýšlena, tedy více či méně samosprávné jednotky se zákonodárnou iniciativou, nikoli pouze jako „průtokáč“ na prachy.
Co se určitě stane: Domluva se nezdařilo, ANO vládne dál
Bohužel, jednání mezi stranami na druhém až čtvrtém místě nevedlo k úspěchu. Místo, aby se sbížily, se sobě ještě více vzdálily. Každá z nich se totiž cítila být natolik jedinečná, že nedokázala ustoupit ani v detailech, Architektům se do jednání o koalici nepodařilo protlačit jejich šestisetstránkovou diplomovou práci na nějaké strašně odborné téma (sice skvělou, brilantní, ale prostě moc dlouhou), tudíž se urazili a odešli; Piráti s ODSkou se sežrali zaživa – první si odmítli ostříhat dready a druzí bránili vlastními konzervativními těly Kosatíka na vodárnách – a než se stačili rozkoukat, Okleštěk byl znovu hejtmanem. Je úplně jedno s kým, klidně s Trikolórou, klidně s komunisty, klidně s ČSSD; roli koaličního komparsu zvládne dobře kdokoliv.
Je to jako ten starý politologický vtip; když proti sobě kandidují alkoholici (samozřejmě s 90% podporou obyvatelstva) a abstinenti (s pouhou 10% podporou nudných patronů, co žijí zdravě a nedovedou se bavit), kdo vyhraje volby? – no abstinentni přece, protože alkoholici se zavčasu stihnou nejdřív rozpůlit na pivaře a vinaře, následně se pivaři rozčlení na příznivce podle jednotlivých značek, všichni se rozhádají, a po volbách budou mít další čtyři roky na žvanění o nespravedlnostech tohoto světa.
Co nás čeká další čtyři roky, anebo i klidně čtyřicet let
Kraje byly kdysi dávno v devadesátých letech několika idealisty zamýšleny jako svého druhu spolkové země v Německu, s jistou mírou autonomie. Když pak ale debata o nich v prvních porevolučních letech, naplněných ekonomickou transformací, na čas utichla, objevily se před rokem 2000 v záměrech svých tvůrců už ve zcela jiné podobě: jejich založení v současné podobě totiž reagovalo na dotační podmínky EU, na všechny ty ROPy a SROPy, které předpokládaly při rozdělování peněz regionalitu. Tudíž se kraje ušily na míru čerpání peněz, na (větší či menší) autonomii na centrální moci už nikdo nebral ohled, na smyluplnost „hranic“ také ne. Z logiky věci se tak do krajů nahrnuli frajeři, kteří dovedli „čerpat“.
Pokud toužíte dělat (třebas regionální) politiku, jděte jinam; na kraje ne. Ty slouží už dvacet let jako „průtokáč na prachy“ a o nic jiného tam nejde. Na vize, myšlenky a programy není prostor – protože, ruku na srdce: četli jste teď před volbami alespoň jeden „program“, který by byl skutečně krajským programem? Já nikoli. Už jenom z toho plyne, že nemanažersky zespoda (tzn. správně) vzniklá politická uskupení, která těmi ideály občas mají tendenci oplývat, vcházejí krajským zastupitelstvem do prázdného prostoru, ve kterém se ztratí, dříve nebo později.
Podtrženo shrnuto, následující čtyři roky nás čeká Okleštěk; osobně je mi z toho smutno, protože větší degradaci veřejné sféry si lze jen stěží představit. Žádoucí změnu ale nepřinesou volby, nýbrž pouze a jedině reforma veřejné správy, na kterou má Česká republika ještě pár desítek let zjevně čas.
